O bengálských kočkách

Kočka bengálská – dotek divoké krásy.

Toto plemeno koček je stále poměrně nové a velmi bouřlivě se vyvíjí. Na začátku cíleného šlechtění stála mladá americká genetička Jean S. Mill. Jejím snem bylo vytvořit kočku s vzhledem divoké kočkovité šelmy – tedy divoké kočky s kresbou a povahou domestikované kočky domácí. Byla si vědoma úskalí mezidruhového křížení, kdy potomci bývají zpravidla neplodní. V roce 1963 se pokusila zkřížit divokou kočku bengálskou (Prionailurus Bengalensis), která poměrně běžně žije v jihovýchodní Asii, s domestikovanými kočkami. Zjistila, že neplodní potomci jsou pouze samci – kocouři. K dalšímu křížení tedy dále používala pouze kočky. Přes řadu chovatelských neúspěchů, přes nedůvěru odborníků i chovatelských organizací se jí podařilo její sen proměnit ve skutečnost. Nové plemeno – kočka s tečkovanou kresbou, si získávalo rychle přízeň široké veřejnosti a v Americe se bengálská kočka stala během pouhých třiceti let nejoblíbenějším plemenem. Americká organizace TICA uznala toto nové plemeno v roce 1986, pro výstavy v roce 1991. Evropská organizace FIFÉ uznala bengálské kočky v roce 1998. Do České republiky přivezla bengálské kočky jako první paní Monika Ludvíčková (ch. s. Marmoll) v roce 1994. Chovatelská stanice Bohemia Bengals chová tyto kočky od roku 1998 a je tak jednou ze tří nejstarších chovatelských stanic bengálských koček v České republice.

Kočky paní Jean Mill jsou zastoupeny prakticky ve všech rodokmenech dnešních bengálských koček.  Ani paní Jean Mill ale ve své době netušila, že se chovatelům postupně podaří vyšlechtit kočky nejen s tečkovanou kresbou, ale i s kresbou mramorovanou či dokonce s kresbou s velkými rozetami, která opravdu připomíná kresbu levharta či jaguára. Dnes jdou chovatelé ještě dál a některé kočky už mohou mít kresbu podobnou jako ocelot, tedy něco mezi mramorem a rozetami (sparbled). Někteří chovatelé se pokoušejí vyšlechtit kočky s kresbou, jakou má obláčkový levhart (clouded bengals), někteří naopak šlechtí kočky pouze s pruhy (toyger bengals). Ale to jsme pouze u kresby. Hotovou revolucí jsou mezi chovateli v posledních letech barvy. Přestože TICA i FIFÉ uznaly oficiálně pouze barvu hnědou, bílou (sněžné bengálky ve variantě seal lynx, seal mink a seal sepia) a TICA ještě stříbrnou, zejména díky novým možnostem genetického testování chovatelé dnes běžně chovají bengálské kočky také v barvě modré, černé (melanistic) a dokonce charcoal (dřevěné uhlí). Kočka v barvě charcoal vypadá, jako kdyby prolezla komínem a tak trochu si umazala svou původní barvu, protože může být charcoal kočka hnědá, ale i sněžná nebo stříbrná. Již zmíněné nové možnosti genetického testování pomáhají chovatelům také v eliminaci některých závažných genetických onemocnění a můžeme věřit, že v blízké budoucnosti se tyto nemoci stanou minulostí.

Dnes si tedy každý zájemce o bengálskou kočku může vybrat nádhernou malou šelmičku podle toho, jaká barva či kresba se mu nejvíce líbí. Domů si přitom přinese milého, hravého a přítulného společníka na mnoho let.